Po vcerajsom vystupeni v MMC si dovolim povedat, ze Skunk Anansie by bol velky zazitok na Pohode

Olsenku budúci rok ako prvé ženské meno:
https://www.youtube.com/watch?v=Jjt698Zv5jQ

už iba 344 dní :)

Matwe ,skús ako prvý zajednat tohto typka ,cena azda menšia ako mills a zo Slovinska to bude tiež lacnejšie :-) https://www.facebook.com/31992574625/posts/10157513174314626/

Náhradný koncert pre Lykke náhodou ne

Tak, podla Liama, "jedna z nejho najlepsich piesni" ... "Once" ... https://youtu.be/LGfhStYcCZk

Najdolezitejsia sprava dna chvalabohu podla ocakavani, ale beztak to pre Misa and co. musel byt poriadny stres:
https://www.tvnoviny.sk/domace/1972410_desatrocny-spor-je-na-konci-rozhodlo-sa-kto-moze-za-osudny-pad-stanu-na-pohode#

pre monghi taus dukon ... uplne sqela a uzasna martina mlcuchova :D https://www.mmmusicphoto.com/2019/07/the-cure-colours-of-ostrava-2019.html?fbclid=IwAR3qetEkplCc96vpBJej6iRXSHPmwjhz3-sqLMrGw2RKyDkX9_CREwFLgM4

pohoda pohoda pohoda
vdaka za fantasticke 4 dni !! cesta spat do KE partyvlakom bola uzasna - predlzila mi moju Pohodu o jeden den :-) pre mna topkoncert bola PO kapela Vojdi kt. som si vypocul len nahodou... pankaci z Life a D.benet - paradzina! tiez vdaka za prehliadku bekstejdzu, pivobranu, perlive vino, plnene langose... a wc-ka (jamy) za Sporkou vratit o rok!
listky na 2020 su doma... :-) see u there

v ramci fullmoon stage na colours jsem na koncertu Bo-ningen jsem jeste zavzpominal na jejich Trencinsky koncert, tahle ctverka zraje...

jinak jeste koment na fullmoonu ke Cure:

Úsměvy vidáme na Colours všude. Při koupi nových šatů české designerské značky One Day, po lahvi vína z industriálního sklípku, po úspěšném koncertu na stagi Full Moonu, při náhodných setkáních… Od koho se naopak úsměvů moc nečekalo, byli headlineři celého festivalu a nezpochybnitelná legenda melancholické hudby The Cure. A jak jsme se všichni mýlili. Očividná radost a dobré naladění přispělo ke skvělému, dvě a čtvrt hodiny trvajícímu výletu do desítek let trvajícího světa, ve kterém možná nechceme žít, ale chceme ho jednou alespoň na chvíli prožít. Nečekaný výlet Roberta Smithe na rampu byl jen bonus koncertu, při kterém se vůbec nechtělo dívat na hodinky. Výpravou by se kapela vešla do klubu pro tisíc lidí, ale vždy, když se hlas Smithe rozletěl stovky metrů daleko, šly podobné alternativní vesmíry stranou. „Jak to ti Britové dělají?“ ptá se mě uprostřed setu kamarádka. V kvalitě ostrovní kytarové scény je něco nezpochybnitelného. „Čekal jsem hodně, ale takhle skvělý asi ne,“ vypráví mi Maxim. Dojali jsme se oba. Koncert byl nebo spíše bude pro mnohé dost možná vrcholem roku. Ti, kdo se báli festivalových mačkanic, špatného zvuku nebo diskomfortu, mohli být v klidu. Koncert měl až překvapivě pohodovu atmosféru, ať už v předních řadách nebo vzadu. Jednodenního výletu do Ostravy, který si udělalo dost lidí, nemusel nikdo litovat.